Voda je základní podmínkou pro existenci života na Zemi. Lidé vodu denně využívají jak pro osobní, tak pracovní činnosti. Téměř žádná lidská aktivita se bez vody neobejde. Vodu potřebují zemědělci, lidé pracující v průmyslu, v dopravě i ve službách. Vodní hospodářství v České republice je významným oborem s dlouholetou tradicí. Mezi jeho nejdůležitější úkoly patří zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou a zmírnění následků extrémních jevů počasí jako jsou povodně a sucho. Vnitrozemská poloha České republiky v srdci Evropy předurčuje vztah území k evropské říční síti. Dlouholetá tradice a vysoká úroveň vodního hospodářství je dána důležitostí vody pro náš život ze všech možných hledisek a polohou země, z níž většina vody ve vodních tocích odtéká mimo naše území. Hospodaření s vodou a péče o vodní zdroje vždy vyžadovaly odborný a uvážlivý přístup, jenž se stále vyvíjí s ohledem na potřeby státu a jeho obyvatel.

Využívání vodních zdrojů k různým účelům má více než pětitisíciletou tradici. První v dějinách historicky doložený vodohospodářský plán dal zpracovat syn nejslavnějšího babylónského krále Chammurabiho, král Samsuiluna, asi před 3700 lety. Zahrnoval zavlažovací kanály, vodovody s rozvodnými řady, regulaci řeky Eufrat, zřízení jezera u Babylónu, 27 zahrad ve městě, lázně pro krále i stavbu řady vodních kol pro potřeby řemeslníků. Výstavba plánovaných děl se uskutečnila během šestnácti let.

Stavby rybníků za Karla IV. na Pardubicku a v jižních Čechách za Rožmberků se nemohly obejít bez vodohospodářských plánů, stejně tak jako výstavba plavebních kanálů za francouzského „krále slunce“ Ludvíka XIV. To však byla spíše jen jednotlivá, konkrétní potřebou vyvolaná opatření, obdobně jako první projekt průplavu Dunaj – Odra z roku 1700, zpracovaný na základě příslibu císaře Ferdinanda III. moravským stavům.

Větší plány a projekty přinesla až výstavba Suezského a později Panamského průplavu v 19. století. V českých zemích byla po přijetí C. K. říšského zákona o výstavbě vodních cest z roku 1901 zpracována řada dalších projektů průplavu Dunaj – Odra, později pak průplavu Dunaj – Odra – Labe.

V té době začal v Evropě i postupný rozvoj vodovodů pro zásobování velkých měst, který nabyl intenzity zejména v polovině 20. století. Tím vznikl i nový impuls k plánování vodního hospodářství. Jeho potřeba se postupně obnovila zejména v souvislosti s rozvojem vodovodů, zvyšováním potřeb vody pro průmysl a závlahy, výstavbou vodních elektráren a hlavně v návaznosti na výstavbu přehradních nádrží s jejich mimořádnými dopady na území. Potřeba plánování výrazně vzrostla po druhé světové válce.

V roce 1941 byl zpracován Ing. Bažantem „Moravský vodohospodářský plán“, z roku 1946 je práce J. Bartovského „Vodní cesty a vodohospodářské plánování v Čechách a na Moravě“, z roku 1947 je práce J. Bratránka „Generální plán rozvoje vodního hospodářství v zemi České a Moravskoslezské jako základ soustavného plánování“.

 

Vodohospodářské plánování

Státní vodohospodářský plán republiky Československé (SVP 1953) byl zpracován v letech 1949 – 1953 a stal se prvním soustavným přehledem možností využití vodního bohatství našeho státu. Mj. zhodnotil možnosti využití vodních zdrojů v jednotlivých povodích a navrhl jejich využití pro krytí očekávaných potřeb vody, poprvé souhrnně zpracoval problematiku zásobování pitnou vodou a jakosti vod a vytipoval hlavní trendy vývoje potřeb vody. Poskytl podklady pro vydání zákona č. 11/1955 Sb. o vodním hospodářství a pro zřízení Ústřední správy vodního hospodářství.

Druhé vydání SVP z let 1970 – 1975 se věnovalo analýze a dokumentování stavu a možností využití vodního bohatství státu a návrhům na investiční opatření k zabezpečení očekávaných a ostatními sektory národního hospodářství a společnosti nárokovaných potřeb vody a využití vodních zdrojů v dalších třiceti letech. Zatímco první rovina má dlouhodobější platnost a výsledky jsou využitelné i dnes, druhá část, příliš poplatná době svého vzniku, po roce 1990 platnost ztratila.

Vývoj plánování ve vodním hospodářství po roce 1989

Plánování v oblasti vod navázalo na vodohospodářské plánování. Období na počátku devadesátých let nebylo pro vodohospodářské plánování s ohledem na nedostatky předešlého systému příznivé, neboť dokumenty SVP byly do značné míry překonané. Změny vyplývající ze společensko-politických podmínek, z racionalizace hospodaření s vodou a ekosystémového přístupu se promítly do zpracování Vodohospodářského sborníku SVP ČR 1995 (vydaného Ministerstvem životního prostředí ČR v roce 1997).

Plánování v oblasti vod vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000 ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Rámcová směrnice). Smyslem Rámcové směrnice je zabránit dalšímu zhoršování stavu povrchových i podzemních vod a zlepšit stav vod a na vodu vázaných ekosystémů. Hlavním cílem Rámcové směrnice je do roku 2015 dosáhnout dobrého stavu vod s určitými výjimkami do roku 2027.

Současně v roce 2000 vrcholila také příprava nové české vodohospodářské legislativy. Plánování v oblasti vod bylo pojato komplexně se zajištěním nejen úplné slučitelnosti s Rámcovou směrnicí pro vodní politiku EU a dalšími předpisy „acquis communautaire“, ale zahrnovalo i plány včetně programů opatření, které budou zpracovány a přijaty pro řešení rozvojových potřeb hospodaření s vodami a ochranu před povodněmi na principech udržitelného užívání vodních zdrojů. Nový systém plánování v oblasti vod dostal i nové označení „plánování v oblasti vod“.

Plánování v oblasti vod je rozděleno do tří období. První období se týkalo let 2009 – 2015, druhé období odstartovalo rokem 2016 a potrvá do roku 2021, třetí období je vymezeno lety 2022 – 2027.

Během prvního období se v letech 2004 až 2009 zpracovaly plány povodí, které vstoupily v platnost ke dni 22. 12. 2009 – jsou jimi Plán hlavních povodí České republiky (PHP ČR) a plány oblastí povodí (POP). Pro druhé období v letech 2016 – 2021 se plány povodí aktualizovaly podle účinnosti zavedených opatření; aktualizace probíhala v letech 2013 až 2015. V současné době plánování v oblasti vod zajišťuje stát podle ustanovení § 25 vodního zákona prostřednictvím Národních plánů povodí (NPP ČR) a Plánů dílčích povodí (PDP ČR).

Koordinace na mezinárodní úrovni je zprostředkována prací mezinárodních komisí v jednotlivých mezinárodních povodích. Česká republika je součástí tří mezinárodních povodí, konkrétně mezinárodního povodí Labe, Odry a Dunaje. Pro tato tři povodí se pořizují mezinárodní plány povodí.

Proces plánování se neobejde bez účinné koordinace širokého spektra zúčastněných subjektů. Za tímto účelem Ministerstvo zemědělství (MZE) ČR v roce 2003 ustanovilo Komisi pro plánování v oblasti vod a její Návrhovou skupinu, a fakticky tím odstartovalo proces plánování v České republice.

Povodně

Povodňové situace představují na území České republiky největší hrozby přírodních katastrof. Tato skutečnost je dána polohou České republiky v kontinentálním i celosvětovém měřítku. Vzniku povodní nejde zabránit, lze pouze zmírnit jejich dopad na životy a majetek obyvatel.

V posledních dvaceti letech se vyskytlo na území České republiky devět významných až extrémních povodní. Způsobily škody za cca 190 mld. Kč a významně vstoupily do života společnosti.

lapv-beroun
Od roku 1997, kdy došlo k zásadním změnám v legislativě, se podařilo vytvořit legislativní, informační i výstražný systém a systém technických opatření v kombinaci s opatřeními přírodě blízkými, který patří k nepropracovanějším v Evropě.

 

Sucho

Následky sucha se z hlediska hospodářství státu jeví jako závažnější než povodňové situace. Zejména realizace ochranných opatření je časově výrazně náročnější i komplikovanější. Dosvědčují to údaje z hodnocení dopadů sucha na státy EU, které uvádějí výši škod následkem sucha za posledních třicet let přes 100 mld. euro.

lapv-sucho

V posledních dvaceti letech se oproti povodním na území České republiky objevilo výrazné sucho cca třikrát – v roce 2003, na jaře 2014 a v letním období 2015, které rovněž významně vstoupilo do života společnosti.

S ohledem na méně frekventovaný výskyt sucha (i historicky) se dosud sucho a nedostatek vody nepovažovaly za vážnou hrozbu. Impulsem k zahájení systémových kroků analogických s prevencí povodní byl výskyt jarního sucha v roce 2014. Dohodou ministrů zemědělství a životního prostředí vznikla jako bezprostřední reakce na výskyt sucha Meziresortní komise VODA-SUCHO, která vypracovala soubor aktivit k zajištění potřebných údajů pro přípravu koncepce ke zmírnění následků sucha. Materiál s názvem „Příprava realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody“ (PDF, 403 kB)“ byl schválen usnesením vlády č. 60 ze dne 29. 7. 2015. Cílem projednaného materiálu je mj. zahájit zpracování ucelené dlouhodobé koncepce k zabezpečení ochrany České republiky před škodlivými následky sucha, které se může jako přírodní fenomén nepředvídatelně vyskytnout. Návrhy strategických kroků se týkají omezení důsledků sucha prioritně v nejsušších regionech ČR, zpracování „Generelu vodního hospodářství krajiny České republiky“ (údaje o výskytu sucha na našem území), podpory výstavby a rekonstrukcí závlahových systémů a v neposlední řadě zvýšení počtu vodních nádrží v krajině.

Generel LAPV

Opatření materiálu „Příprava realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody“ (PDF, 403 kB)“, jenž řeší potřebu zabezpečení udržitelných vodních zdrojů pro překlenutí suchých období zvýšením počtu vodních nádrží v krajině, vychází z dlouhodobého zkoumání efektivního zadržení vody v přehradních nádržích. V letech 1970 – 1975 bylo zkoumáno přes 500 lokalit a výsledný seznam vodních nádrží (územně hájených) a evidovaných potenciálních rezerv byl uveden v publikaci SVP č. 13 z roku 1975.

V letech 2005 až 2007 se jako dlouhodobá koncepce v oblasti vod zpracovával Plán hlavních povodí České republiky. Jedním z jeho cílů bylo aktualizovat rozsah lokalit výhledových vodních nádrží pro územní hájení. Připravený výběr 186 lokalit se v rámci projednávání Plánu hlavních povodí České republiky nepodařilo schválit. Po skončení platnosti SVP (v souvislosti s přijetím Plánů oblastí povodí  v roce 2009)  došlo k vypuštění 121 původně zařazených lokalit z důvodu vymezení chráněných území (oblasti Natura 2000, ptačí oblasti), kritiky nevládních organizací z oblasti ochrany přírody, stanovisek Ministerstva životního prostředí (MŽP) ČR a odporu samosprávy některých lokalit.

Povinnost pořídit Generel území chráněných pro akumulaci povrchových (LAPV) vod vyplývá z ustanovení § 28a vodního zákona v návaznosti na úkol vycházející ze schváleného Plánu hlavních povodí České republiky a úkol z čl. (167) Politiky územního rozvoje (PÚR) ČR. Proto MŽP a MZE v září 2010 uzavřely dohodu o pořízení a uplatňování generelu území chráněných pro akumulaci povrchových vod a základních zásad využití jeho území.

Aplikace Generelu LAPV a jeho aktualizace

Podle ustanovení § 28a odst. 2 vodního zákona je Generel LAPV odborně-technickým podkladem vyjadřujícím dlouhodobé zájmy vodního hospodářství pro návrh PÚR a územně plánovací dokumentace. V souladu s cíli územního plánování jsou Generelem LAPV vymezené lokality komplexně posuzovány s ostatními nároky na využití území a vybrané lokality územně hájeny jako územní rezervy podle § 36 stavebního zákona v odpovídající podrobnosti dané územně plánovací dokumentace.

V současné verzi Generelu LAPV zůstalo 65 lokalit.

Situaci však zásadně mění výskyt sucha v posledních dvou letech. Materiál „Příprava realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody“ obsahuje úkol „Připravit revizi Generelu LAPV“, tedy jeho rozšíření v regionech s napjatou vodohospodářskou bilancí. Smyslem je neomezovat současné činnosti v území chráněných pro akumulaci povrchových vod nad míru nezbytně nutnou a naopak umožnit prostřednictvím územních plánů využití těchto území, které by bylo v souladu s § 28a odst. 1 vodního zákona a zohledňovalo předpokládaný časový horizont  – příštích padesát až sto let.

Územní plánování

Zajištění zdrojů vody pro obyvatelstvo je veřejným zájmem, který hájí MZE ČR a MŽP ČR prostřednictvím uplatňování Generelu LAPV.

Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje (ZÚR JMK) vymezují plochy územních rezerv vhodné pro akumulaci povrchových vod (LAPV), a to v souladu s politikou územního rozvoje (kap. Vodní hospodářství, bod 167) a v souladu s § 28a zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (vodní zákon). ZÚR JMK územně chrání tyto plochy pro případné řešení dopadů klimatické změny, především pro snížení nepříznivých účinků povodní a sucha v dlouhodobém horizontu, tj. v příštích padesáti až sto letech.

ZÚR JMK vymezují celkem deset ploch územních rezerv LAPV:

 

lapv-cucice
LAPVR 01 Čučice na vodním toku Oslava.

Bude sloužit jako rezerva pro vodárenský zdroj vodní nádrže (VN) Mostiště (dle studie dopadů klimatické změny dojde k poklesu kapacity vodního zdroje Mostiště až o 57 %), zároveň se o lokalitě uvažuje jako záložním zdroji vody pro JE Dukovany, dále může zajistit lokální protipovodňovou ochranu sídel a nadlepšování ekologických průtoků na dolním úseku Oslavy.

lapv-vysocany
LAPVR 02 Vysočany na vodním toku Želetavka.

Bude sloužit pro nadlepšování minimálních průtoků pro zajištění nezbytných ekologických funkcí průtoků v Želetavce a zajistit dotování vodárenského odběru z VN Vranov nad Dyjí (pro skupinový vodovod Vranov – Moravské Budějovice – Dukovany) nebo z vodárenské nádrže Znojmo.

lapv-kurje
LAPVR 03 Kuřimské Jestřabí na vodním toku Libochovka.

Může sloužit pro nadlepšování minimálních průtoků pro zajištění nezbytných ekologických funkcí průtoků v málo vodných tocích Libochovka a především Bobrůvka (Loučka) s případnými pozitivními účinky až do řeky Svratky, např. také posilování nynějšího záložního vodního zdroje Pisárky (pro brněnskou aglomeraci).

lapv-otaslavice
LAPVR 04 Otaslavice na vodním toku Brodečka.

Bude sloužit jako rezervní vodárenský zdroj pro posílení vodárenského zdroje VN Opatovice, víceúčelové využití umožní lokální protipovodňovou ochranu sídel a nadlepšování ekologických průtoků dolního úseku Brodečky a Hané.

lapv-plavec
LAPVR 05 Plaveč na vodním toku Jevišovka.

Bude sloužit jako vodní zdroj pro povodí Jevišovky s malou vodností toků. Víceúčelové využití umožní lokální protipovodňovou ochranu a v součinnosti s vodním dílem (VD) Jevišovice a VD Výrovice by v případě výraznějších nepříznivých projevů klimatické změny mohla nadlepšovat minimální průtoky pro zajištění nezbytných ekologických funkcí dolního úseku Jevišovky.

lapv-rychtarov
LAPVR 06 Rychtářov na vodním toku Velká Haná.

Bude sloužit jako vodárenský zdroj pro Vyškovsko a Prostějovsko v soustavě se stávající VN Opatovice. Víceúčelové využití by umožnilo lokální protipovodňovou ochranu sídel a nadlepšování ekologických průtoků dolního úseku Hané.

lapv-terezin
LAPVR 07 Terezín na vodním toku Trkmanka.

Bude sloužit jako vodní zdroj pro bilančně problematické a málovodné povodí Trkmanky a zejména pro nadlepšování ekologických průtoků v Trkmance.

lapv-usobrno
LAPVR 08 Úsobrno na vodním toku Úsobrnka.

Bude sloužit jako vodní zdroj pro bilančně problematickou oblast tzv. Malé Hané a zajištění ekologických průtoků v Jevíčce a Třebůvce, je využitelná i jako vodárenský vodní zdroj.

lapv-horko
LAPVR 09 Horní Kounice na vodním toku Rokytná.

Bude sloužit jako vodní zdroj pro zásobování pitnou vodou v oblasti a jako doplňkový zdroj vody pro JE Dukovany. Lokalitu lze využít i pro nadlepšování ekologických průtoků v dolním úseku Rokytné s možným příznivým účinkem až do řeky Jihlavy.

lapv-zelesice
LAPVR 10 Želešice na vodním toku Bobrava.

Bude sloužit jako vodní zdroj pro vodohospodářské potřeby v málovodném povodí Bobravy a víceúčelové využití umožní lokální protipovodňovou ochranu pro obce a průmyslové objekty níže podél řeky. V případě výraznějších nepříznivých projevů klimatické změny lze vodní zdroj využít pro nadlepšování minimálních průtoků pro zajištění nezbytných ekologických funkcí na dolním úseku Bobravy a také ke zlepšování jakosti vody ve Svratce pod brněnskou aglomerací (zlepšení ředícího poměru ve Svratce).